Plemeno

Ovce vřesová (Graue Gehoernte Heidschnucke)

 

Ovce vřesová je symbolem Lüneburských vřesovišť na severu Německa. Odtud pochází i jejich jméno, v němčině je nazývána heideschnucke (die Heidevřesoviště). Její mufloní předek, zdomácnělý zřejmě na Korsice a Sardinii, se usadil v suchých otevřených stepních oblastech mezi Hannoverem a Hamburkem.

Je to jedno z nejstarších německých plemen ovcí a dodnes nebyla účelově křížena s žádným jiným plemenem ovce. V 19. století jich bylo chováno přes 2 miliony, dnes jich je v Dolním Sasku kolem 15 000 kusů. V České Republice je v současnosti chováno okolo 200 kusů ovcí vřesových.

 

 

Ovce vřesová je plemeno s minimální nároky na krmivo a s vysokou odolností proti povětrnostním podmínkám. Její hlavní potravou v místě původu je především vřes obecný a nízké mladé březové porosty, ale i stepní tráva s nižší výživnou hodnotou. Jejich pohyb po vřesovištích slouží také tomu, aby v pozdním létě, kdy vřes kvete, roztrhaly četné pavučiny a umožnily tak včelám nerušenou snůšku. Pro svou tvrdost a nenáročnost jsou ovce vřesové vhodné k údržbě i zatravněných ploch horší kvality. V Krkonoších pomáhají výpasem likvidovat intenzivně se rozširující štovík alpský a starček.

Díky bylinkové a kořenité stravě je jejich maso, tmavé, libové, jemné, bez tuku a aromaticky připomíná zvěřinu. Charakteristickou chuť mladého jehněčího maso udrží až do věku 12 až 14 měsíců. Maso se upravuje na mnoho různých způsobů. Hřbet, ramínko, kýta i koleno jsou ideální k pečení či grilování, krk se využívá na přípravu ragú či vynikajících silných polévek. Vnitřnosti jako srdce, játra a ledvinky platí u labužníků jako specialita.

Vlna je tvořena hrubší svrchní částí dlouhou až 25 cm a jemnější měkkou spodní částí okolo 6 cm délky a průměru vlákna 25-30 mikronů. Není vhodná pro výrobu pletených výrobku, je využívána hlavně pro tkaní hrubých těžkých textilií a koberců. V Austrálii ji používají místo mulčovacích fólií pod ovocné stromy a je využitelná i jako tepelná izolace ve stavebnictví.

 

 

Ovce vřesová je extenzivní plemeno, patří do skupiny krátkoocasých ovcí. Má malý tělesný rámec, na dlouhé hlavě jsou dozadu zatočené rohy, u beranů se šnekovitě vinou do strany. Uši jsou malé, šikmo postavené. Krk je vysoko nasazený, trup hluboký, klenutý a postoj suchý a jemný. Vyznačují se tvrdými paznehty. Splývané rouno se skládá ze smíšené hrubé vlny s jemnou podsadou. Zbarvení vlny je šedé, hlava a končetiny jsou černé. Cení se i jejich atraktivní vzhled – rohy beranů jsou impozantní a ve vlně působí jejich postava velmi robustním dojmem. Berani váží i více jak 80 kilogramů, bahnice průměrně okolo 45 kg a mají rohy kratší, srpovitě zahnuté.

 

 

Ovce vřesová je pozdní plemeno a k říji dochází zhruba od konce října do poloviny prosince. Nejdříve však v 10 měsících věku. Jehňata se rodí na jaře přibližně po 145 dnech březosti, zpravidla od konce března do začátku května. Mají černou kadeřavou vlnu. Po prvním stříhání, okolo jednoho roku, se barva ovcí mění na ocelově šedou s černou náprsenkou. Hlava a nohy jsou bez vlny a zůstávají černé.

Sídlo klubu: Cvrčovice 64, 768 02 Zdounky

Kalendář

P Ú S Č P S N
 
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 
 
 
 
 

Z fotogalerie...

Sídlo klubu: Dolní Kalná – Slemeno 45, 543 71 Hostinné
SCHOK © 2009, 2010
Created by inux & virtualworld